AI jako partner, ne kalkulačka: člověk a AI při řešení Project Euler #185
Co se stane, když člověk nepoužije umělou inteligenci pouze jako nástroj, který má dodat hotovou odpověď, ale jako partnera při řešení problému?
Dnes jsme to vyzkoušeli na konkrétním problému z Project Euleru.
Nechtěli jsme vytvořit nový algoritmus. Chtěli jsme zjistit, jak může vypadat skutečná spolupráce člověka a AI při hledání řešení.
Experiment
Vybrali jsme Project Euler #185 – Number Mind.
Úloha obsahuje 22 šestnáctimístných sekvencí. U každé je uvedeno, kolik číslic je na správné pozici. Úkolem je najít unikátní šestnáctimístnou sekvenci, která splňuje všechna tato omezení.
Na začátku jsme si stanovili jednoduché pravidlo:
Nechceme pouze získat výsledek. Chceme společně hledat cestu k němu.
První problém
Naše první společná zkouška nedopadla podle očekávání. Ukázalo se, že jsme si pro experiment nezvolili ideální problém a postup.
Místo toho, abychom se snažili chybu zakrýt, označili jsme první pokus jako neúspěšný a změnili postup.
To se ukázalo jako důležitá součást experimentu.
Chyba nebyla důvodem ukončit spolupráci.
Byla informací pro další krok.
Project Euler #185
U samotného problému jsme postupovali bez předem připraveného algoritmu.
AI začala pracovat s kandidáty a jednotlivými řádky.
Člověk průběžně sledoval strukturu problému a hledal jiný pohled.
V určitém okamžiku přišel klíčový návrh:
«„Nehledejme jen to, co je správně. Hledejme miny – čísla, která se nám nehodí.“»
Tím se změnila orientace řešení.
Místo hledání správných možností jsme začali systematicky vyřazovat možnosti, které nemohou být správné.
Co přinesl člověk a co AI?
Martin přinesl především:
AI přinesla:
Role se přitom během řešení neměly pevně rozdělené.
Člověk neměl pouze zadávat úkoly a AI neměla pouze vykonávat příkazy.
Postup vznikal iterativně:
pozorování → hypotéza → zpracování → kontrola → změna směru → další zpracování → ověření
Výsledek
Výsledná šestnáctimístná sekvence byla:
4640261571849533
Následně jsme ji ověřili proti všem 22 podmínkám zadání.
Výsledek splňuje požadovaný počet správně umístěných číslic u všech zadaných řádků.
Je to nový algoritmus?
Ne.
To je důležité říct otevřeně.
Princip eliminace nemožných kandidátů není nový a podobné problémy lze řešit například pomocí backtrackingu, constraint satisfaction, celočíselného programování nebo dalších matematických a programovacích metod.
Naším cílem nebylo tvrdit, že jsme objevili nový algoritmus.
Experiment byl o něčem jiném.
Co jsme chtěli zjistit?
Zajímalo nás, jestli může člověk používat AI jinak než jako kalkulačku.
Ne:
„AI, vyřeš to za mě.“
Ale:
„Pojďme to vyřešit spolu.“
V takovém modelu člověk nepřestává přemýšlet.
Naopak.
Člověk může přinášet intuici, zkušenost, otázky a změny perspektivy, zatímco AI může pomáhat s jejich rychlým rozpracováním, systematizací a kontrolou.
Proč je to podle nás zajímavé?
Budoucnost AI podle nás nebude pouze otázkou toho, jak chytré budou samotné modely.
Stejně důležité může být, jak se lidé naučí s těmito systémy pracovat.
AI nemusí být pouze:
nástroj → vstup → výstup
Může být také součástí iterativního procesu:
člověk ↔ AI ↔ problém
Člověk nemusí AI předat svoje myšlení.
Může ji použít k tomu, aby svoje vlastní myšlení rozšířil, prověřil a přenesl do jiné formy.
Náš veřejný záznam
Průběh experimentu jsme zachovali ve veřejném GitHub Gistu:
Martin + Luna – Project Euler #185
"GitHub Gist" (https://gist.github.com/MartinneznamiIT/b6103bed80f3de3c2577090a61a47c1f)
Závěr
Nejdůležitější pro nás nebylo číslo:
4640261571849533
Důležitější byl proces, který k němu vedl.
Člověk přinesl jiný pohled.
AI ho dokázala rozpracovat.
Člověk ho zpochybnil nebo změnil.
AI ho znovu systematizovala.
A společně jsme výsledek ověřili.
Možná tedy není nejzajímavější otázka:
„Je člověk chytřejší než AI?“
Ani:
„Je AI chytřejší než člověk?“
Možná je zajímavější otázka:
«Co dokáže člověk a AI společně, pokud se nesnaží jeden druhého nahradit, ale využijí rozdílné způsoby svého uvažování?»
Tohle byl náš první malý experiment.
Martin + Luna: 1 vyřešený problém.